SNÍH ZA HUMNY 11.2.2012
SKIJÖRING NA HRADEŠÍNĚ 29.1.2011
Nebyl sníh, nebylo zdraví... Busty bojoval s těžkou virózou a tak jsme netrénovali. Plány o zimních závodech se definitivně rozpustily. Za poslední týden ale v okolí Prahy přibylo trochu sněhu, k tomu nás ráno vytáhlo sluníčko z pelíšků (mimochodem sluníčko jsme viděli asi po měsíci), tak jsme vyrazili na lyže. Broněk se zlomenou rukou alespoň chvíli fotil. Bustymu se zas podařilo zpřetrhat další šňůry... 2 km oba kluci frčeli průměrkou přes 20 km/h, pak už jsme to brali výletním tempem.
Fotky tentokrát nenajdete na rajčeti, ale v naší . Starší fotografie zůstanou na rajčeti.
SKIJÖRING V DOUBLU 6.1.2011
Žufrik neoplývá rychlostí, může ale směle konkurovat vytrvalostí, kdy pravidelně střídá klus a cval, šetří síly. Umí hledat a udržet cestu a směr, vlevo, vpravo. Busty má ale v hlavě jen běh, běh, běh. A chybí mu naprosto vytrvalost. Jak Žufrik přejde do úsporného odpočinkového klusu, Busty začne čmuchat, není to pro něj rychlost na úrovni a Žufrika strhne. Dvě odlišná plemena, dvě rozdílné povahy. Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet... Broněk s Bustym jezdit nebude, tak kluka strakatýho musíme vzít do našeho vytrvalostního týmu :) Dokázala jsem to naučit zlaťáka, to by bylo, abych to nenaučila tažnýho psa!
Jen ten sníh nám mizí před očima...
ZIMNÍ RADOVÁNKY 1.1.2011

Konečně se mi zadařilo přemluvit drahou polovičku k zimním sportům. Zimu by nejraději strávil u krbu, takže to byl výkon. O to větší radost měl on sám, když zjistil, že je to velká zábava a že jízda na skibobech tažených dvěma nadšenýma psiskama je úžasná. Proč na skibobech? Protože pro dva psy jsou rozhodně lehčí než klasické saně. A taky prostě proto, že je máme. To já se vydala na běžky. První den s Bustym, který tak ukončil svoji rekonvalescenci po operaci zhoubného nádoru a může zase začít makat. Jeho pojetí povelu vpřed/rovně mě ale dost ... dojímá. Tažnýho psa aby tohle všechno člověk učil, zatímco lovecký gaučák to pochopí napoprvé. Žufrik ale neni sprinťák, to je rozený longař. Pomalu, s rozvahou a konstantní rychlostí do cíle, takže si panička stihne vychutnat všechny krásy přírody. A Busty se má ještě hodně co učit, ale hodně času jsme ztratili s jeho operací a následnou rekonvalescencí. A kdo ví, jak to s ním bude dál...
Zimní dovádění ve fotkách hledejte na .
 BOBING V BĚCHOVICÍCH
14.2.2010, zapsala panička
Konečně zas víme, jak vypadá modrá obloha a sluníčko. Takže hurá ven a foťák s sebou! Dali jsme sice krátkou prochajdu, za to pro oba kluky vydatnou. Celou dobu totiž tahali 70 nebo 50 kilo :) Podařilo se mi přemluvit přítulu, aby s námi na boby také vyrazil! A možná by těm zimním sportům přišel i na chuť. Pár fotek najdete na a krátké video na . Jak to klukům pěkně jde, ale hlavně, že z toho mají radost!
 ZÁVOD PSÍCH SPŘEŽENÍ DĚČÍNSKÝ SNĚŽNÍK
1.2.2009, zaznamenala panička

Závod psích spřežení finále MČR, Evropský pohár ESDRA CUP a zároveň i Polský pohár, to vše na jednom místě, v okolí Děčínského Sněžníku. Na start se postavila asi stovka posádek z celé Evropy. Kromě spřežení táhnoucích sáně (mushing) závodili i milovníci skijöringu. Závodilo se v několika kategoriích. Uzavřená je pro severská plemena s PP a otevřená, kde startují např. ESP, ale k vidění byl i výmarský ohař či teriér. Tyto kategorie se dále dělí podle počtu psů. Jeli jsme jen na otočku, takže fotky mám jen z nedělního dopoledne, jako obvykle ve nebo přímo . Pořadatelem byl , na jehož stránkách jsou i výsledky.
Někdy si říkám, že tohle by Žufrikovi svědčilo daleko více než lovečina, protože při té se nikdy tak nevybije. Navíc spousta seveřanů u nás má problémy s taháním, takže případným výpadkem a odběhnutím za čmucháním byl vzbudil tak akorát úsměv. Nikoli však extempore, jako při loveckých zkouškách. Na hon nás stejně nikdo nevezme, známé níkde nemáme, abychom naučené cviky využili v praxi, takže k čemu vlastně? Maximálně ke každodennímu cvičení, z kterého sice Žufrik má radost, ale energii nevybije. Navíc má teď vynikajícího sparing parntera v Bustym. A já bych si splnila sen z dětství, kdy jsme s tátou tahali na horskou chatu zásoby sami coby tažní psi.
 ZIMNÍ HRÁTKY NA MUSHERA
30.12.2008, vložila panička

Dnešní den jsme strávili v Jizerských horách. Žufrik i Busty se nejprve řádně vydováděli na sněhu. Pak jsme vyzkoušeli dogski...bobyjoring :) Prostě vytáhla jsem z půdy skiboby, zapřahla Žufrika a tradá na kopce! Žufrik opět velmi rychle pochopil, co se od něj očekává, a brzy začal tahat. Sice jsem mu musela pomáhat, ale vždyť to také není rodilý seveřan. Kroužili jsme po místních cestičkách asi hodinu a Žufrikovi se to náramně líbilo. To s Bustym to bylo horší...raději by se vozil. Omlouvá ho ale věk. Tak aby mu to nebylo líto, procvičili jsme si běh v doublu a pak jsme šli na prochajdu k potůčku. Samozřejmě retrívr vodu musel ochutnat na vlastní kůži, takže zpátky s námi šel bílý dikobraz... A aby to byla správná procházka, musel mít kožich nejen mokrý, ale i špinavý. Při radostném běhání se mu podařilo v plné rychlosti zahučet do bahna teplého pramene vody. Zabořil se předníma nohama až po hrudník a přistál na čumáku. Štěstí, že si nezlomil nohy, takhle to odnesl jen nos a málem oko.
Busty byl za celý den pěkně utahaný, u kamen se schoulil do klubíčka a nebyl k probuzení. To Žufrika kromě vedra asi fakt nic neutahá. Do auta se mu vůbec nechtělo a energie ěml na rozdávání. Fotky naleznete
 BĚH SE PSY CHOLTICE
26. 10. 2008, zapsala panička

Při brouzdání po internetu jsem náhodou narazila na plakát akce . Nejvíce mne zaujala délka trati - 1,5 km. To by stálo za pokus, i když část půjdu, nedorazím do cíle až po ukončení akce :) A tak jsme ráno vyrazili. Tedy...ono to bylo poněkud složitější. Auto totiž nechtělo startovat. Přes hodinu se o to páníček pokoušel, až nakonec vyměnil pravěkou autobaterii a ta postarší startér rozhýbala. Jenže právě v tu chvíli byla o 80 km dál ukončena registrace. Panička nabručená, študuje mapu, kam jet jinam, když tam už je po... jenže v tu chvíli začaly v rádiu polední zprávy! Hahá, panička prvně zapomněla na změnu času a vyplatilo se! Jedeméé. Takže nakonec jsme to stihli a zaregistrovali se. Pro děti a důchodce zde byla kategorie kratší, do 500 m po louce. Páníček se k mému překvapení také přihlásil a dokonce také na 1 km. Alespoň se Žufrikem nebudem poslední, Busty bude za náma. Jak hluboce jsem se mýlila. Kvůli bezpečnosti startoval každý zvlášť, na trati byli vždy max. 3 závodníci. Nejprve běhali děti a důchodci, pak dorost a pak nejpočetněji obsazená kategorie canicrossu dospělých. Jak jinak. Se Žufrikem startujeme jako čtvrtí, minutu za náma vyráží Busty s páníčkem. Žufrik to bere jako procházku, čmuchá vlevo, vpravo, kam ten spěch? Pak panička zas popadá dech. V polovině zase Žufrik odbočuje k rybníčku - retrívr, co se divím, že. A najednou - Busty s páníčkem za náma! Panička pronáší nepublikovatelné slůvka, Busty nás předbíhá, díky tomu Žufrik nabírá konstantní tempo a s paničkou běží najednou jak jedno tělo. Těsně před cílem nás dobíhají další závodníci, kterí vybíhali po minutách po sobě!! Ale co si budem povídat, je to v lidech, Žufrik měl špatného necvičeného vůdce. Po odběhnutí této kategorie jdou na řadu kolaři, tedy bikejoring. My jsme se šli občerstvit a panička začíná sáhodlouhé rozebírání jejího "výkonu" a kde se technicky zlepšit. Při vyhlášení překvapená zjišťuje, že opravdu není poslední, ale předposlední! A Busty je hned před námi. Takže v podstatě "úspěch". Kilometr je pro nás zatím tak akorát, příště budem třeba lepší, jen musíme trénovat. Fotky naleznete ve .
| | |