Uplynulý týden jsme strávili na výcvikovém táboře v Roudné u Soběslavi. Očekávala jsem, že si Žufrik zlepší předávku aportů, společně pak odstraníme nesoustředěnost, roztěkanost a trochu i té přehnané opatrnosti. Během sobotního odpoledne se kemp Orion začal postupně zaplňovat psy. Navečer proběhlo vzájemné seznámení a představení výcvikářů. Účastnilo se celkem 42 pejsků, retrívři a dva BSP. Spali jsme sami v chatce na kraji u lesa, v dobré společnosti nápisů Tony Ducháček, Filip Topol, Psí vojáci... :) V jídelně asi zapomněli, že tu nemají dětský tábor, ale dospěláky, takže i přes plnou penzi na železné zásoby došlo velmi brzy. V okolí Roudné jsou nádherné borové lesy, ale houby bohužel nerostly, našli jsme jen pár hořčáků, bylo moc sucho. Na delší výlety nám nevybýval čas, možná by to pak Žufrik celé zvládal lépe. Dlouhé procházky lesem totiž miluje. Na nočních procházkách nás pak doprovázela úžasná hejna světlušek! Panička si s sebou vzala práci a ve volných chvílích a po večerech ještě dodělávala resty.
A jak to probíhalo po dnech?
Neděle První výcviková lekce. Žufrik se samozřejmě předvedl... zapřel všechno, co umí, nic ho nezajímá a čekání ho drtí. Žufrik byl nesoustředěný, a tak jsem doufala, že se to tu zlepší a něčemu se naučíme, třeba proč je takový a kde děláme chybu. Odpoledne jsme si zašli na čmuchandu k Lužnici a k Mohylám :) Večer byla přednáška na téma canisterapie. Z té mne utkvělo v hlavě, jak jsou retrívři po hodině canisterapie hotoví... Zajímavé, když si představím takové malamuty, kteří patří překvapivě k průkopníkům canisterapie u nás, kteří mají tak vyrovnaný neurotyp, že s postiženými vydrží i týden...
Pondělí Dnes jsme zkoušeli střelbu, dohledávku a chůzi u nohy. Žufrik to celkem ustál:) a rozhodl se, že ukáže něco málo z toho, co umí. Totéž platí i o vodě. Jinak se ukázal opravdu jako schopný hlídač, svou chatku hlídá a nikoho dovnitř nepustí... nedivím se, bojí se (ale ne každý to pozná). Přesto jako jeden z mála, nechodí po táboře se vztyčenou oháňkou, jako většina ostatních psů. Každou chvíli na Žufrika někdo vrčí, nikdo si s ním nechce hrát :( Večer pojednání na téma chovatelství.
Úterý Opět střelba, reakce horší, aportík i dohledávka na jedničku :) Z vody dummíka nechce paničce předávat :( Večer téma Příprava na výstavu, střihání.
Středa Dopoledne výcvik, odpoledne OVVR nanečisto, prošli jsme s odřenými ušiskama ve třetí ceně, resp. body jsme měli na druhou cenu, leč Žufrik si vybral dvě limitní známky. Už v průběhu zkoušek byl hotovej z vedra a dusna. Panička taky, zvýšená koncentrace přízemního ozonu. Večer byla táborová výstava.
Čtvrtek Volno. Výlety jsme odložili, je 35 stupňů, dusno, odpočíváme. Odpoledne bouřka. Dlouhé chvíle si Žufrik krátil dováděním s fenkami Victorii a Carin, psi bručí, viz foto knockoutování... Možná jsme neměli dát na rady cvičitelek, ale raději jet na pořádný výlet.
Pátek Den D. Začínáme. Je příjemných 17 stupňů. Před střelbou si to Žufrik zamířil zase na kraj lesa, tak jsem ho musela vytáhnout, aby laskavě běhal. Pak jsem zas měla vítr, jestli ho přivolám, protože zaujal ten svůj postoj - tak co bude paničko... mám jít k tobě...nemám jít k tobě...je tu nuda...naštěstí přiběhl! Při dohledávce nádherně spolupracoval a bažantíka přinesl, což jsme si pro jistotu nechali zapsat i jako suchý aport - i když nepředal s předsednutím. Jenže to jsem čekala, že se tu naučíme a vůbec jsme to nenacvičovali. Chůze u nohy s vodítkem O.K., bez vodítka tentokrát minus bodík. Ale kdo nás zná, ví že ještě před měsícem byl takovýto výkon nad Žufrikovy síly, resp. schopnosti a že jsme cvičili každý den. Následoval aport z vody. Jooo, vodu miluje, přinese, ale tu předávku jsme tu za ten týden prostě neměli možnost dopilovat. Víc ho zajímaly stále poklady pobřeží, zvláště když měl po celou dobu pobytu od cvičitelek čvachtando zakázané!! Ale nakonec mi dummíka flusnul na břeh. Škoda, že nedokázal předvést to, co opravdu umí a nebyl si jist okolím. Kdyby Žufrik udělal opravdu ohromný pokrok, jak všichni tvrdili, museli bychom skončit v první ceně. To je jen ukázka toho, jak mylné je někdy hodnotit psa, kterého neznáte. Skončili jsme tak 5. od konce, ve II. ceně s celkovým počtem bodů 197 z 232 možných. Podrobnosti naleznete zde. Kromě tohoto výcvikového týdne jsem připravovala Žufrika na zkoušky sama. Při i po vyhlášení byla už na Žufrikovi znát únava a stres. Co kdyby se náhodou zase střílelo, nebo se nějakej pejsek chtěl naparovat mu před nosem, když on byl uvázaný v chatce... Jen na vyhlášení a focení jsme jít prostě museli. Večer došlo k incidentu, kdy údajně Žufrik napadl druhého pejska. Jeho panička vzala spravedlnost okamžitě do svých rukou a zuřivě jej tiskla k zemi - ať už je pravda kdekoli, tohle chování budeme dlouho napravovat!! Chvíli před tím, byla ona panička se svým psem u nás v chatce, přestože vchod byl přehrazen židlí a Žufrik uvázaný a bez paničky. Nevěřila bych, že si někdo dovolí přesto vlézt dovnitř chatky!!! Ať je dotyčná ráda, že je to "jen" retrívr a ne bojové plemeno. Na místě bylo vše v pořádku, za dvě hodinky jsem se najednou dozvěděla, že má pejsek prokouslý krk...(a to na tábor přijel už s pohmožděným krkem). Žufrikovi v noci začalo slzet oko, ale nikoho nezajímal stav Žufrika, ani můj či mé matky. Odpoledne jsem se totiž dozvěděla, že mámu odvezli na JIPku...
Sobota Z vážných rodinných důvodů jsme tedy odjeli hned po ránu. Páníček už na nás čekal, ale byl zděšen ze Žufrika - viditelně pohubl a oko hnisalo. Stejně jako po víkendu s retrívry i teď se začal více bát, ba co víc, začal se bát lidí...smutné u retrívra - za to ale zvíře nemůže! Alespoň si nepřivezl průjem jako většina psů (i lidí).
Za sebe mohu řici, že reakce lidí, včetně reakce na rodinné poblémy, mě velmi překvapily a hodně zklamaly. Takovéto sprosté chování bych totiž od nikoho nečekala...