A je tu další z mých "pěkných" výstavních zážitků. Někdo možná řekne, nojo, opět nic nevyhrála a tak si zase stěžuje. Myslet si můžete, co chcete, ale posuďte sami.
Čechohoráky měl posuzovat ing. Dostál. Před výstavou došlo ke změně na pí Košťálovou. Při hledání výstavního kruhu jsem si oběhla asi 3x celé výstaviště, až jsem ho náhodou objevila uvnitř v hale. Dorazila jsem akorát v 9 hodin. Rozbalíme základnu a jdem se projít. A jak se tak procházím, všimla jsem, že u názvu plemene něco přibylo napsaného. Kruh 28. Bez jediného slova nás v průběhu posuzování přehodili k jiné rozhodčí. Následuje rychlý přesun. V kruhu 28 jsou zlaťáci. Na ceduli není nic dopsáno a tak se jdu ujistit k vedoucí kruhu. Neví, tápá, nakonec kývá, že jo, že nás tedy vezme... Říkám si, že jsem v pohodě mohla přihlásit Žufrika, jenže to už se dozvídám, že i u zlaťáků je změna rozhodčí. Posuzuje pí Ovesná. Zapisovatelkou je k mému údivu posuzovatelka Goldfussová. Ještě že jsem Žufrika nepřihlásila. Občas to totiž vypadalo, že posuzuje spíše paní Goldfussová, než Ovesná. Také si nešlo nevšimnout, že několik psů s titulem pochází právě ze skupinky, kam se rozhodčí a hlavně zapisovatelka často obracela a přátelsky si povídaly. Titul CACIB byl na rozdíl od většiny titulů přidělen neskutečně rychle a putoval právě do této skupiny.
Poznávám spoustu známých lidí. Mně ale nejspíš nikdo, mám vedle sebe stračenu :) A tak se v roli nezaujatého pozorovatele dozvídám spousty drbů, pozoruji neskutečné chování retrívřích páníčků a kroutím údivem hlavou a je mi z toho smutno. Jsem svědkem, jak se slečna od nejmenovaného zlaťáka čílí na čechohoráka, ačkoli začínající šarvátku vyvolal právě její zlaťák. A stěžuje si, jak těžké je zvládnout 40 kg...
Na řadu jsme přišli až v půl třetí! V této době už byly závěrečné soutěže v plném proudu. Kdybychom se sami nepřihlásili, neposoudila by milá paní rozhodčí jediného čechohoráka. Byli jsme viditelně na obtíž. Při posuzování se rozhodčí se zapisovatelkami vesele baví o grilování, o tom, kde se sejdou, co která přiveze.... Není pak divu, že Busty opět odcházel z VD. Z milosti nedostal D, prý kvůli svému skotačivého a "netypickému pánevnímu pohybu". Má prý málo pohybu. Chachá (občas se bojím, že ho má naopak moc). Titul BOB byl udělen hned psovi po nás, ačkoli ještě nebyly posouzeny feny! Za tento krok bych udělila rozhodčí výtku, i když se mne to už netýkalo. Nejsem také jediná, komu se její chování nelíbilo. Vyvrcholení všeho bylo, když došly kartičky na potvrzování titulů... Přebíháme rychle k hlavnímu podiu a taktak stíháme přehlídku národních plemen. Poslední čechohorák nabíhá do kruhu, až v polovině přehlídky. A to vše jen kvůli otřesné organizaci a ukecaným rozhodčím.
Naštěstí nám dlouhé čekání zpestřili manželé Kačurovi z Bustyho rodné chovatelské stanice, kterým se Busty moc líbil. Také jsme se seznámili s nevlastní ségrou z prvního vrhu, nádhernou šedivku Airou.