Déšt, vítr, zima, sluníčko, déšť. To je charakteristika dnešního počasí. Měli jsme ale štěstí, že nás výstavní kruh byl pod stanem. Navíc jsme na posouzení čekali až do 13 hodin. Sešli se čtyři čechohoráci. Cheron Růžová louka, mladičká Escada od Kamenité říčky a nevlastní ségra Bustyho Aira Rychlá stopa.

Busty se prvně prezentoval ve třídě otevřené. S přehledem získal ocenění VÝBORNÝ a v rozběhu pak titul CAC. V závěrečném kolečku vybojoval BOB! To pro nás znamenalo nejen předvedení v rámci Velké národní ceny, ale i boj o umístění. Bohužel jsme opět slyšeli to známé: "...a děkujeme českému horskému psovi...". Pak měla následovat ještě soutěž o BIG non FCI, ale dnes se na to jednoduše vykašlali, takže jsme neměli možnost dále soutěžit. Nakonec jsem měla problém i vydyndat z nich pohár za BOBa, jelikož ten se předával právě při závěrečných bojích o BIG. Prostě chaos, což mi k mému úžasu potvrdil i ředitel celé akce. Fakt skvělá vizitka celé výstavy. Zrovna na této výstavě nás před lety podobný chaos stál Žufrikovu účast na závěrečném boji o nejlepší dorost. Kdo ví... každopádně teď už jsem zkušenější :)

Speciální výstava ČHP se konala při národní výstavě v Klatovech. Posuzovala p. Z.Holmerová a nejen ona svým přístupem vykouzlila příjemnou atmosféru. Busty se prezentoval v mezitřídě a vyběhal si známku VÝBORNÝ 1 i s titulem CAC. Díky tomu nás čekal ještě jeden souboj, a to o nejlepšího psa. Jenže Busty začal opět svým oblíbeným mimochodem... na poslední chvíli se mi ho podařilo přehodit na ten správný rytmus a titul Vítěz speciální výstavy, resp. nejlepší pes, byl náš! V závěru výstavy jsme ještě běželi s fenkou Arletou Dilegrej o celkového vítěze plemene, ale právě kvůli běhu nám toto vítězství uniklo. Nám to ale nevadí, výstava byla beztak úspěšná! Pár fotek, co přežilo virus fotoaparatus najdete na rajčeti.

Když jsme se dozvěděla, kdo bude posuzovat, málem jsme jeli raději na závody. Ale bylo mi líto zaplaceného poplatku. Kdepa, jednou jsme přihášení, tak jdeme. Posuzovala Mgr. B. Ovesná. Na řadu jsme se dostali kolem poledního. Busty už je řádně otráven, a tak ve výstavním kruhu kravne, je rád, že běháme. Postoj, zoubky, kulky, postoj... gratuluji, V1 CAC, počkejte si ... Zírám. Bleskové posouzení, navíc s nečekaným výsledkem. Posuzovatelé mne stále překvapují, i když tentokrát v náš prospěch. Paní Ovesné se líbil projevený temperament:) Odpoledne jsme se ještě zúčastnili přehlídky národních plemen. Na fotky se tentokrát můžete podívat na stránky chovatelské stanice Di-le-grej.

Ne, výstavy opravdu nemusíme. Opět jsem se o tom přesvědčila. Doufala jsem v CAJCe, ale marně. Busty přebíhal do mimochodu, a tak jsme odcházeli s VD. Měla bych s ním více běhat...tss sem asi tryskomyš, ne?
Další vystavující se čechohorák vzbouzel rozporuplné pohledy ostatních vystavujících. Pán fenku na výstavu přivedl nevykoupanou, špinavou, jako když se Žufrik válí pod autem. Na krku měla sedřenou srst od obojku, část krku vyholenou po drenu, kam ji kousl kavkazák pána (předchozí fenku mu rovnou zakousl...) Fenka byla jistě dobře živena, ale uhýbala před každým pohybem, každou chvíli se třásla... na výstavu šla jen kvůli uchovnění... Vystavována byla v barvářském obojku, aby co nejvíc zakryl vyholenou srst. Ani oblečení vystavovatele neodpovídalo. Přesto mále obdržela výbornou! Tohle si nedokážu u retrívrů představit, tam by ji snad rozhodčí v lepším případě neohodnotil. Opravdu skvělá reprezentace plemene. Na odpolední velké národní ceně jsem byla samozřejmě jediný zástupce plemene, jak jinak...
Pokud si to tu přečtě onen majitel, omlouvám se, neuvádím tu žádná jména, je to čistě můj dojem a názor! Té fenky mi prostě bylo líto, stačilo slovo a vezla bych si ji domů.